Profesor Josef Soukup z Katedry agroekologie a rostlinné produkce byl hostem moderátorky Aleny Zárybnické ve zpravodajském pořadu na ČT24.  Záznam rozhovoru naleznete zde (01:12:00):

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11412378947-90-ct24/220411058130814

Přepis rozhovoru:

moderátorka: Historická sucha v Česku a obecně celospolečenský význam sucha v návaznosti na agrometeorologii, agrobioklimatologii a podobné obory, to je teď téma našeho speciálního vysílání, mým hostem je teď prof. Josef Soukup z katedry agroekologie a rostlinné produkce České zemědělské univerzity , dobrý večer.

prof. Soukup: Dobrý večer vám i divákům a děkuji za pozvání.

moderátorka: Já jsem ráda, že jste ho přijal, protože otázek právě k vašemu tématu je bezpochyby celá řada, ale když se ohlédneme za historií, mluvili jsme tady o historických povodních, když se budeme specializovat teď na sucho, které můžeme považovat za, řekněme, nejhorší, ať už v jakémkoliv přívlastku dalším, který si k tomu vložíme?

prof. Soukup: Tak já myslím, že vždycky se ohlížíme jenom krátce za sebe, takže vidíme asi ty poslední 2 roky, myslím, pro zemědělce 2017, 2018, které byly dost tristní, ale vlastně v každém století, pokud jsou meteorologická měření a kronikové záznamy, tak se určitě setkáme minimálně s 8, 10 ročníky v každém tom století, kdy se nějaké sucho projevilo, a většinou to byly periody třeba dvou, tří let suchých, které se pak projevily velikou neúrodou, takže podíváme-li se třeba do těch… Snad nejstarší sucha, která jsou datovaná v České republice, jsou někdy v tom osmnáctém století, myslím 1770, 72, taková perioda, a to skutečně byly výpadky, které se třeba pohybovaly na výnosech 50 % opravdu, které způsobovaly hladomor, a ta situace byla diametrálně odlišná od současné doby, protože v současné době přece jenom ty zemědělské technologie jsou natolik vyspělé, že i ty negativní důsledky sucha dokážeme značně tlumit, a pokud mluvíme třeba z celorepublikového hlediska o nějakých výpadcích produkce, tak u zrnin třeba, které jsou důležité pro pekaře a výrobky takovéto, tak tam se pohybují třeba jenom kolem 10 procent i při těch velkých suchách, které byly, jako byl rok 2018, 2017. Samozřejmě nehovoříme o těch lokálních potom
dopadech, které jsou na ty pěstitele v těch oblastech třeba sucha Podkrušnohoří, na jižní Moravě a tak dále, kde samozřejmě ty dopady jsou zničující třeba pro podniky z ekonomického hlediska.

moderátorka: Já se s dovolením ještě vrátím třeba do roku 1947, bylo to třeba sucho, ze kterého jsme se pro další fungování jistých částí zemědělství, byť v tom omezeném, řekněme, prostoru, který v tom poválečném období byl, dokázali nějakým způsobem poučit? Jinými slovy, bylo třeba sucho v roce 47 nejpoučnější pro budoucnost, anebo jsou to zase ty novější sucha, o kterých jste mluvil teď?

prof. Soukup: Tak já nejsem historik, ale asi bylo poučné možná z toho historického hlediska, že bychom si měli zajistit nějakou soběstačnost z hlediska produkce, a ten výpadek byl, pokud vím, poměrně velký, taky se pohyboval asi kolem 35 % úrody, pokud si tak matně vzpomínám ještě z dějepisu, já ještě jsem studoval za toho starého režimu, tak nám říkali, že ze Sovětského svazu tenkrát přijel vlak dlouhý, který byl z Černé pri Čope až do Prahy, a dovezlo se nějakých asi půl milionu tun obilí sem tenkrát, takže samozřejmě se to využilo i k politické propagandě a tak dále, ale ta situace dneska je diametrálně jiná, protože díky globalizaci a obchodu a tak dále se nechají vykrýt potom ty výpadky a doufám, že nic takového nenastane z žádné strany.

moderátorka: Nedávné, řekněme, tvrzení, vyhlášení, novinový titulek bioklimatologa, prof. Žaluda zněl „Sucho nevyřešíme, musíme dát dohromady krajinu“. V návaznosti na tohle vyhlášení, na tohleto motto, musíme dát dohromady i, řekněme, strukturu toho, co budeme v Česku dál pěstovat?

prof. Soukup: Asi také, ale ono v té krajině to není jednoduché úplně, tam se žádná revoluce nedá udělat, ta krajina, jakou tady máme, to je nějaký historický vývoj, my jsme vlastně tady prošli obdobím kolektivizace, kdy vznikly velké podniky nejdříve v těch padesátých, pak sedmdesátých letech, a jednoznačně z celé Evropy máme největší podniky zemědělské, s tím souvisí velikost pozemků, takže dneska se dělají jakási opatření, která by měla vést trochu ke zmenšení pozemků, nevím, jestli tohleto bude úplně opatření, které směřuje k lepšímu hospodaření s vodou, ale ono se to vždycky svádí pouze na to, že musíme něco udělat s tou krajinou jakoby zemědělskou, ale já jsem zrovna přijel z chalupy sem na to vysílání a projížděl jsem vlastně od Pelhřimova kolem Tábora, Olbramovice, Benešov a musím říct, že ta krajina je vcelku malebná a že nikterak nevybočujeme z nějakého, si myslím, rámce podobných zemí, jako jsme my, ale pak přijedete tady k Říčanům a teď tam vidíte tu zástavbu, nájezdy, zaasfaltované sklady a další zabetonované nákupní centra, takže i tohleto všechno musíme v té krajině řešit, to je také vlastně krajina, i když městských aglomerací, nejenom tu zemědělskou.

moderátorka: Jak se vyvarovat toho, abychom jednou změnou, kterou přichystáme ať už v krajině, nebo v systému pěstování ve vašem oboru, nezpůsobili větší problém, abychom vlastně jedním opatřením nevytvořili sérii dalších jevů, které budou třeba pro budoucnost komplikovanější?

prof. Soukup: Tak nevím, kterým směrem míříte, jestli ekonomickým směrem, nebo…

moderátorka: Ekonomickým, agronomickým, meteorologickým, klimatologickým. Můžeme se na to dívat asi z nejrůznějších úhlů pohledu.

prof. Soukup: Tak pochopitelně, že ty velké podniky třeba nevítají to zmenšování pozemků, různé takovéhle zásahy, protože oni jsou dneska vybaveni technikou v řádech milionů korun, výkonnou technikou a oni dneska konkurují svojí produkcí na globálním trhu, nejenom tedy evropském a tohleto všechno jaksi tu ekonomiku té produkce zhoršuje, ale samozřejmě, že vždycky se musí volit určitý kompromis mezi ekonomickými tedy cíli, těmi cíli environmentálními a také těmi, řekněme, společenskými, socioekonomickými záležitostmi.

moderátorka: Možná ještě jedna rychlá otázka na závěr, vy se zabýváte naukou o plevelech, herbologií, plevel reaguje na změnu klimatu jiným způsobem než jakákoliv jiná rostlina?

prof. Soukup: Tak trošku by to byla asi složitější otázka i vzhledem k tomu, že se tím člověk zabývá, ale můžeme říci, třeba i z hlediska toho globálního oteplování nebo i u nás oteplování v tom našem regionu se dneska rozšiřuje spousta druhů, které jsou teplomilnější, jako jsou prosovité trávy, laskavce, /nesrozumitelné/, řada invazních druhů, které v minulosti tady nemohly být, ale také se někdy zhoršují i ty podmínky pro jejich regulaci, ať jsou to ty mechanické zásahy, půda je sušší nebo i účinnost chemické ochrany další a záležitosti, čili dopadá to do všech možných oblastí a nejenom těch plevelů, možná daleko více do škůdců, ať se to týká hmyzu, ale třeba i těch hrabošů, chorob, jejich bionomie a tak dále. Čili spousta věcí k řešení.

moderátorka: Spousta věcí k řešení a taky spousta souvislostí, prof. Josef Soukup byl dnešním hostem ve vysílání speciálu o počasí. Děkuju za vaši přítomnost tady ve studiu.

prof. Soukup: Já děkuji, hezký večer.

Zdroj: ČT24