Problematika správné péče o půdu, obsah a aplikace organické hmoty jsou v souvislosti s péčí o půdní úrodnost, jejími fyzikálně-chemickými vlastnostmi a také se stávajícím suchým obdobím velmi diskutované téma. S ohledem na útlum živočišné produkce významně poklesl přísun stabilní organické hmoty do půdy, a proto se intenzivně hledají zdroje jak tento výpadek eliminovat. Stabilizovaná organická hmota aplikovaná nejčastěji ve formě vyzrálého hnoje nebo kvalitního kompostu se nedá nahradit zaorávkou zeleného hnojení ani posklizňových zbytků reprezentovaných nejčastěji slámou popřípadě i dalších organických materiálů. Jednou z možností jak tuto organickou hmotu stabilizovat je její pyrolýza. Hlavním produktem pyrolýzy jsou energeticky bohaté plyny a kapaliny, vedlejším pak stabilní biouhel (biochar).
Jeho využití jako půdního aditiva je v posledním desetiletí v celém světě intenzivně zkoumáno. Hledají se způsoby jak tento materiál vhodně využít a tak celkově zefektivnit technologii pyrolýzy a jejího využití pro produkci obnovitelných zdrojů energie. Zejména vysoká energetická náročnost limituje rozšíření této technologie do praxe. Pyrolýza je obecně vysokoteplotní (500 – 800 °C) a tudíž energeticky náročný proces, proto se zejména pro přípravu pevné složky začíná testovat i nízkoteplotní pyrolýza (250 – 350 °C) tzv. torefakce. Se snižující se teplotou pyrolýzy se zvyšuje produkce pevné složky na úkor energetických složek, zcela však chybějí informace o jejím složení i chování v půdě. Koncepce energetického využívání obnovitelných zdrojů je jedním z prioritních cílů rozvoje naší ekonomiky, a proto se zde nabízí možnost využití jedné části podílu organické hmoty jako energie a druhé jako stabilizovaného organického materiálu zlepšujícího půdní vlastnosti. Vedle dlouhodobé sekvestrace atmosférického uhlíku se v případě vysokoteplotních biouhlů hovoří i o zlepšení využití živin rostlinami, o vyšší aktivitě půdních mikroorganismů i o zvýšení vodní retenční kapacity půd. Žádná z těchto vlastností nebyla dosud prezentována i u torefikovaných aditiv.
Cílem předkládané metodiky je poskytnout informace o základním složení a vlastnostech torefikované slámy a sena, o metodách vhodných k jejich stanovení, a o vlivu torefikované slámy a sena na růst rostlin a odběr živin během dvouletého pěstování kukuřice. Torefikované materiály jsou relativně chudé na dusík, proto bylo dalším cílem stanovit jejich význam při klasickém hnojení minerálními hnojivy a při hnojení alternativním hnojivem fugátem – vedlejším kapalným produktem
z bioplynových stanic.
Předkládaná metodika je souhrnem vhodných finančně dostupných metod, které lze využít pro hodnocení fyzikálních a chemických vlastností torefikovaných materiálů, kde je důležité, kromě znalosti celkového obsahu prvků, znát i obsah přijatelných živin. S využitím těchto metod uvádí změny ve složení vstupních a torefikovaných materiálů a schopnost upravených materiálů zadržovat vodu. Na základě výsledků nádobových i polních pokusů ukazuje chování torefikovaných materiálů v půdě a jejich vliv na výnos a odběry živin kukuřicí a dává návod na jejich využití. V metodice jsou detailně popsány postupy, které byly použity při řešení výzkumného projektu OPPI, Torifikce: CZ.01.1.02/0.0/0.0/15_019/0004771. Pro stanovení základních vlastností aditiv (obsahy prvků, obsahy přístupných prvků) jsou doporučeny vhodné metodické postupy.